pátek 17. prosince 2010

Píšťalka

Tam za vesničkou na stráni
Břízka se k břízce naklání
Ich liebe dich - píšťalko ufoukaná :)

Závidím ženy Křížovy, Jeskyňky Borůvky a jiné
Závidím sílu Diovy a co mu z toho plyne

Tak počkej mne má milá v závětří. Poplašim duchy a můzy, svědky noci.
Aby nikdo neslyšel, co nám teď jenom patří. Co jest naším tajemstvím a sladkou odměnou.
Já počkám...jeskyňko z modrých kamenů

Počkám až zřím tvůj náznak za oknem, kde teď bílo leží klidem a nestará se o pocity pod ním uložené.
Je dobře, že je zima. Aspoň mé srdce pohasíná.
A nechce tolik chladit plamen, když já hledáním ráje znaven.
Já počkám tady...perličko z domu otrokáře
Co pije víno, vodu káže.
A chtěl by jiným právo radit.Chtěl by mě provést horskou stezkou.
Ať najdu štěstí daleko, když on sám nezná vlastní zemi.
Chtěl by mě hnát do krajů se stromy, po kterých jsem nešplhal.
Ne,ne.
Já počkám tady ... pěšinko z jemných prstýnků.

Počkám si na tvé tenké prsty a každý článek prohlédnu si, jeden po druhém. A měkkost dlaně vyzkouším. Jestli miluješ život. Ve všech jeho podobách. Od mikrosvětů po vesmírné galaxie. Jestli pokorná si k životu, tak jako se teď já učím být. POKORNÝ.
A nakonec, jestli budu dost odvážný, podívám se Ti do očí. A když vydržím první chvíle se nestydět a stihnu se nadechnout, pak budu hledat příběh. Pravdu o tvých přesvědčeních, o tvých náladách. O bitvách po boku Napoleona, o Trojských zradách citových. O tom kdo Ti ublížil a nejde mu to zapomenout, co tě posílilo a zvedlo hlavu. Budem bázlivý a potichu. Budu číst pozorně kapitoly. Co teď už víš a cos z dětství zapoměla. Nezměrné utrpení měnící se v lásku a naopak. Radosti z malých překvapení v ještě menších krabičkách, které většinou ukrývají ty nejcennější předměty. Pravda je dávno známa, jen my si nesmíme lhát.
Počkám Tě tady ... schovanko z chudé rodiny.

Žádné komentáře:

Okomentovat