pátek 17. prosince 2010

Píšťalka

Tam za vesničkou na stráni
Břízka se k břízce naklání
Ich liebe dich - píšťalko ufoukaná :)

Závidím ženy Křížovy, Jeskyňky Borůvky a jiné
Závidím sílu Diovy a co mu z toho plyne

Tak počkej mne má milá v závětří. Poplašim duchy a můzy, svědky noci.
Aby nikdo neslyšel, co nám teď jenom patří. Co jest naším tajemstvím a sladkou odměnou.
Já počkám...jeskyňko z modrých kamenů

Počkám až zřím tvůj náznak za oknem, kde teď bílo leží klidem a nestará se o pocity pod ním uložené.
Je dobře, že je zima. Aspoň mé srdce pohasíná.
A nechce tolik chladit plamen, když já hledáním ráje znaven.
Já počkám tady...perličko z domu otrokáře
Co pije víno, vodu káže.
A chtěl by jiným právo radit.Chtěl by mě provést horskou stezkou.
Ať najdu štěstí daleko, když on sám nezná vlastní zemi.
Chtěl by mě hnát do krajů se stromy, po kterých jsem nešplhal.
Ne,ne.
Já počkám tady ... pěšinko z jemných prstýnků.

Počkám si na tvé tenké prsty a každý článek prohlédnu si, jeden po druhém. A měkkost dlaně vyzkouším. Jestli miluješ život. Ve všech jeho podobách. Od mikrosvětů po vesmírné galaxie. Jestli pokorná si k životu, tak jako se teď já učím být. POKORNÝ.
A nakonec, jestli budu dost odvážný, podívám se Ti do očí. A když vydržím první chvíle se nestydět a stihnu se nadechnout, pak budu hledat příběh. Pravdu o tvých přesvědčeních, o tvých náladách. O bitvách po boku Napoleona, o Trojských zradách citových. O tom kdo Ti ublížil a nejde mu to zapomenout, co tě posílilo a zvedlo hlavu. Budem bázlivý a potichu. Budu číst pozorně kapitoly. Co teď už víš a cos z dětství zapoměla. Nezměrné utrpení měnící se v lásku a naopak. Radosti z malých překvapení v ještě menších krabičkách, které většinou ukrývají ty nejcennější předměty. Pravda je dávno známa, jen my si nesmíme lhát.
Počkám Tě tady ... schovanko z chudé rodiny.

neděle 5. prosince 2010

Této zimy je mi teplo

Už si ani nepamatuju kdy byla tak krásná zima. Asi byla akorát já ji tak jen nevnímal. Nádherně zasněženo. Střechy, cesty, kopce a vůbec všechno, klasická "Ladovka". A není mi zima, necítím žádný zvláštní chlady. Co se počasí týče je to skvělý. Po dlouhý době nenadávám že je horko nebo zima. Je tak akorát. Je přesně tak jak má být. Po strašně dlouhým čase jsem spokojen s počasím. Mám z toho velkou radost, neboť jsem přesvědčen, že je to první prazákladní krok být spokojen se zbytkem věcí na světě. Být spokojen s tím co je a nepřemýšlet jak by se dala zlepšit situace v Nairobi a kolik dětí je potřeba adoptovat, aby to bylo v pořádku. Aby se nestřílelo do lidí. Aby byl celosvětový mír. Máme na to vliv asi jako na erupce na slunce, my pikotečky na modré planetě. Naší krásné domovině. Nějak se mi nechce na Měsíc ani na Mars. Jsem konzerva, takže zatím nebudu kupovat žádné pozemky mimo naší atmosféru. Jsem vlastenec a pitomec a naivista. Milující otec a špatný manžel. Krutý samozvanec ve svých nadvládách. Krutý ke svým poddaným a přitom jsem přesvědčen jak je miluji a přeji si, aby byli šťastni. Lehkomyslní při denní orbě a večer opilí uléhající ke svým manželkám. Prostě šťastni. Budu muset sestoupit k nim dolů, zahodit korunu a jít se jim podívat do očí a zeptat se na přímo jak jim opravdu je. Stisknout tu drsnou ruku a upřímně se zeptat. Miluji Vás moji poddaní, neboť jak žijete Vy tak žiji já. Ač tomu nevěříte jsme úzce spjatí.

Takhle zima je krásná a teplá. Děkuji.
Buďte spokojeni s počasím.

čtvrtek 2. prosince 2010

pro kohokoliv

V čase, kdy ze stropu znám každou část
V čase, kdy touhy se mě snaží zmást
v době, kdy lecos mrtvý zdá se
kdy vidím vraha v každý kráse
A vlažnost visí v každym citu
A rozmar lidský chybí mi tu
V čase, kdy mě teď těžko přijmeš
Kdy každý pohled vnímáš za lež
V čase, kdy dal jsem rozum do misky
Kdy mám tvou lásku na lístky
Tak víra boží je teď tady
V době,kdy život má svý klady
Děkuji , děkuji za to že jsem tady
Děkuji