Halo, Halo

Ahoj všichni, před časem mi Pavlík zřídil tenhle blog a často mi vyčítal, že mám jen demostrativně :). Občas jsem přemýšlel o tom, co bych tam asi napsal, zveřejnil atd. A tak mě napadlo, že Pavlík chtěl jednou vidět moje texty, které jsem napsal v mládí. No v mládí....snad nejsem tak starej.....prostě dřív :). A protože to nejsou jen texty, ale i písně chtěl bych Vás požádat, abyste mi napsali která Vás třeba zaujala a chtěli byste ji slyšet s kytarou. No a já zalovím v paměti(:)jak to tenkrát bylo) a pokusím se jí nahrát do poče a dát k poslechu a tanci.





Před bohem
(1994)
Spletence mojí cti
Bistu mi tvoří čas
Vždyť přece ze slepých
Očí věští se snáz

Slyším zlý jméno vím
Slávy dcera jde s tím

Snad zemřu dřív než bůh
Vopicí z pokladu Inků
Dojdu než opíšu kruh
Vidim na barevným snímku

S těžkou harmonií psů
Tělesa naráží
Transparent načatých dnů
A přeplněných nádraží

Slyším zlý jméno vím
Slávy dcera jde s tím







Svět dvou barev
(1998)
Středem času mýho věku, nemůže bejt ani jediná
A když hniju s kruhem v hlavě, všechno lidský ve mně usíná
Mám zas pocit, že mě hltí, matná síla věčnost šedejch dní
Ty věci uvnitř řvou a drtí, to co mě ještě možná drží v ní

U mě víra do tmy padá...
Nechce se mi nechce odejít
Ona vlastně ani sama neví
Co by tak asi měla chtít

Lítám mezi marnou smrtí, těžkej špínou vlastní hlubinou
Nezachytitelnou sítí, nechce se mi tam kam oni jdou
Mám zas pocit matná síla ta mě hltí jsem otrok ve vlnách
Ty věci uvnitř ty mě svíraj, svět dvou barev obrátil se v prach

U mě víra do tmy padá...
Nechce se mi nechce odejít
Ona vlastně ani sama neví
Co by tak asi měla chtít




Odpolední
(1998)
Proudy světel už se zase hádaj
Na mě neumělý stavy padaj
Rybář dělá pořád stejnou chybu
O čtvrté přání prosí zlatou rybu

Na koberci tajou zbytky sněhu
Co se vylil černý kaši z břehů
A holky dělaj pořád stejnou chybu
Věří v nesmrtelnostm danejch slibů


Po náměstí prošla lesní víla
Prej aby se v noci nenudila
Představy vypadaj celkem svatě
Jdou a mají v nohách stopy .... po ostnatym drátě


Poznal jsem, že nevnímá to zdání
Že by osud svéta ležel na ní
Líbí se mi hledám pro ni jména
Aby nebyla tak unavená

Magnetizmus nekonečný sítě
Připadá mi trochu jednolitě
A já dělám pořád stejnou chybu
Snažim se dát ticho do pohybu



Možná
(1993)
Možná jsem to znal snad jsem to i vnímal
Asi jsem to polil nadmírou
Nepostřehnutelný stavy, ty jsem míval
Držel jsem jako všichni stojí za vírou


Rozumný slova těžknou a asi tvoří
Umělý pohledy na kry
Co věčně tají, tuhnou, plavou a zase se noří
Ale oni žijí...prý

Flanel letí světem a všichni ho žerou
Se zpožděním vlastní ho i z podnícení
Do tajných prostor jež spontálně se derou
Snaží se proniknout davově rozlícení




Zpět

Rána vlhkých letokruhů, už mi netají
Jestli kobku nebo strom, už se neptají - nechtějí


O kterou závrať stojím nebo točit nechci se
Z motivů denního opoždění děti na písek - musí si hrát


Já léčím strasti a léčím pokušení
S praotcem vlasti jsme skoro udušeni

A já se plížím na srdci náplasti
A já se vzhlížím nad vlastní propastí





Zaměstnanec společnosti
(1994)
Koukni štěstěny a zbytky ozvěny, která rozbila se o duši založenou na jmění
Čtu si v podchodech, ulice na zádech a moudrost všeho zavedená na okolních zdech

Někdo tu chce stát, může se horký zdát
Chrochtám v místní špíně, obědvám ve vytrýně

Gravitace ovládá, utíkám od stáda a ve stavu bez tíže dělá močení potíže
S koulí na noze, střed ruky k obloze, strach ve mně já v narkóze
mrtvej voják v záloze


Pro vleklý časy měřím, co Zeměkoule dá
Vychvaluje Jupiter, protože chce být svobodná



Fronta
(1996)
Ve frontě jsou lidi vždycky unavený
Neví co by řekli a tak se jenom práší
Jsou jistý ješitností napuštěný
A tak se celej zástup trochu vznáší

Otočenej kolem svýho strachu
Medvídka co má ségra rozdupal jsem v prachu mýho strachu

Ve frontě jsem vždycky trochu unavenej
Nevim co bych řek a tak se nějak tvářim
Jsem si jistej ješitností napuštěnej
A tak se proti vůli se zástupem vznášim

Věř mi poznal jsem jí v telefonní síti
Sednul jsem si u trafiky a čekal až se chytí
Já už byl chycenej a chybělo mi málo
A nikdo mě zas nevzbudil a tak se hovno stalo

Otočenej kolem svýho strachu
Medvídek opustil i mýho bráchu, i mýho bráchu....a brácha mě ... a já svět


Tak první várka je v éteru a myslím, že je to slušná porce dekadence :)tak Vám držím palce ať to přežijete a těším se na reakce jak gativní tak negagaga no fuj to je slovo. Prostě komentáře :)