Callisto

Možná, že už nedostaneme žádnou jinou možnost, možná to bude jedinkrát co se tady mihneme a nebude víc našich těl a myšlenek. Callisto nerušeně obchází Jupiter a to naše úpěnlivé snažení o přežití mu musí připadat malicherné, pikovteřina na mínus
stošedesátoučtvrtou v jeho bytí. Zvláštní úsměv se mi objevuje na tváři, když pomyslím kolik lidských příběhů měl možnost pozorovat, A je jich nekonečně mnoho. Měl jsem všechno naplánovaný. Jak si najdu hezkou milou ženu, jako je moje máma. Jaká budem krásná vzorová rodina. A najednou se všechny moje představy rozpadly. Nestíhám být skvělým otcem, nestíhám si zařídit vlastní život, dokonce nejsem schopný žít jednoduchý obyčejný život.
Možná budeš jen zlomek času v mém životě, ale nechtěl bych tě, lásko minout. Nechtěl bych tě přehlídnout kvůli nějaké hlouposti, i když je mi jasný, že na to mám pramalý vliv a nemůžu si spočítat kdy se asi tak objevíš. Kdy ty oči zase uvidím. Jestli mne ty oči pohltí bude asi jedno kolik dětí máš. S láskou se dá zvládnout opravdu hodně. Je to nekonečný zdroj energie a síly.
Co dalšího ti napsat. Přeji si abych ti to nemusel psát, chci ti to říkat do ucha. Cítím tvojí vůni, cítím jemnost jeho zábybů. Hraju si s jemnou naušničkou, kterou máš tak jakoby nic. Jakoby si ani nevěděla jak moc ti sluší, jak moc si nádherná.
Jak mě tvoje ženskost provokuje a já jsem neskutečně pyšnej, že právě Ty patříš ke mně. Že právě Ty chceš ke mně patřit. Že nelituješ času, který se mnou trávíš. Lekomyslně utrácíme to nejcennější co nám tady bylo dáno. Prostor a čas.
Možná už nedostanu další možnost, ale Tebe nechci minout, lásko!

Načrtnu tě jedním tahem
Jak nahá stojíš pod okapem

Načrtnu tě v polostínu
Jak tiše skrýváš svojí vinu

Načrtnu tě za úsvitu
Jak jemně voníš po blankytu

Chci tě hlídat v nočním tichu
V čase našich něžných hříchů

V šeru tuším tvoje rysy
Modrej dým se s nocí mísí




Nechávám tento tuto báseň veřejnou, protože ta pro kterou byla napsána si nezaslouží, aby byla jen pro ni ...

Jsou vždy smutné večery, kdy Mr. Darcy již ví, že v sychravém ránu svou Ann nepotká,že nepolíbí její křehkou ruku promrzlou chůzí studeným jitrem anglickou krajinou, neboť pro ni bylo jednodušší utopit své city ve víně a nechat se obletovat plytkými šlechtici, kteří mají se sílou ducha pramálo společného.
Jsou smutné tyto večery a těžké je pak uvěřit, že naděje umírá poslední.


Možná už nedostaneme jinou šanci, ale Mr. Darcy hodlá žít.